Židovské muzeum v Praze slaví 115 let od svého vzniku. V jeho sbírkách najdete desetitisíce jedinečných sbírkových předmětů a svazků

PRAHA 26. května 2021 – V neděli 29. srpna uplyne 115 let od vzniku „Spolku k založení a vydržování Židovského muzea v Praze“. Z původně malého sdružení vyrostla v průběhu staletí významná kulturní instituce, jejíž sbírky jsou naprosto ojedinělé i v globálním měřítku – dnes je v depozitářích Židovského muzea v Praze na 40 tisíc unikátních sbírkových předmětů a 130 tisíc vzácných svazků, což z něj činí jedno z nejvýznamnějších židovských muzeí na světě.  Kromě toho muzeum provádí vlastní výzkumnou činnost a veřejnosti nabízí nejrůznější vzdělávací a kulturní aktivity.

„Muzejní spolek měl při svém založení v roce 1906 pouhých 31 členů. O 4 roky později v roce 1910 se jeho aktivit účastnily už stovky lidí. Jeho nejaktivnějším členem byl od počátku historik Salomon Hugo Lieben, který při tom spolupracoval s představitelem českožidovského hnutí Augustem Steinem. Muzeum se svými aktivitami brzy zařadilo mezi první významná specializovaná židovská muzea v Evropě. Od počátku mělo ucelený jednoznačný program a v průběhu dalších desetiletí se rozrostlo do instituce, která díky geografické celistvosti svého zaměření a sbírek nemá obdoby,“ uvedl současný ředitel muzea Leo Pavlát.

Salomon Hugo Lieben založil muzeum na regionálním principu, čímž sbírka nabyla ucelenost i historický význam. Tento charakter pak byl za tragických okolností posílen během druhé světové války, kdy se muzeum stalo skladištěm judaik konfiskovaných nacisty z území protektorátu. Na počátku okupace čítala sbírka muzea přibližně 1000 artefaktů. Na jejím konci téměř 40 000 a na 100 000 knih.  Ti, kteří se těchto předmětů dotýkali, oběti nacistického Německa, byli již v té době mrtvi, a muzeum jako celek se tak stalo i svého druhu památníkem zavražděných Židů z Čech a Moravy.

Po válce obnovilo Židovské muzeum svoji činnost a jeho vedením byla pověřena Hana Volavková, která jako jediná z odborných pracovníků muzea přežila deportace. V muzeu byly zřízeny depozitáře synagogálního textilu, stříbra a obrazů, v bývalé židovské škole v Jáchymově ulici byly soustředěny nejvýznamnější knižní a archivní fondy. Stálé expozice v Klausové synagoze a Muzeu pražského ghetta v letech 1946 až 1949 navštívilo na 200 tisíc návštěvníků.

Po válce obnovilo Židovské muzeum svoji činnost a jeho vedením byla pověřena Hana Volavková, která jako jediná z odborných pracovníků muzea přežila deportace. V muzeu byly zřízeny depozitáře synagogálního textilu, stříbra a obrazů, v bývalé židovské škole v Jáchymově ulici byly soustředěny nejvýznamnější knižní a archivní fondy. Stálé expozice v Klausové synagoze a Muzeu pražského ghetta v letech 1946 až 1949 navštívilo na 200 tisíc návštěvníků.

Za komunistické vlády bylo v roce 1950 postátněno a až do pádu totalitního režimu provázely jeho činnost restrikce, zostřený dohled a omezení v odborné práci i prezentaci pro veřejnost. „S výjimkou Pražského jara bylo muzeum pod ideologickou kuratelou nejtvrdšího typu. Muzeum se ocitlo v hluboké izolaci, vztahy s cizinou byly zcela přerušeny, památník v Pinkasově synagoze a řada expozic byly dlouhodobě uzavřeny. Pro ilustraci poměrů – na všechny dozírající poslední ředitel muzea před pádem komunismu byl bývalý politruk,“ uvedl ředitel Pavlát.