Stala jste se motivací pro několik tisíc žen, prostřednictvím sociálních sítích a budováním svého vlastního podnikání.
A to dávno nejste tanečnici ze StarDance, ale stojí za vámi mnohem víc. Kdybych tedy byl člověk, který o vás nikdy neslyšel, kdo je tedy nyní Martina Marková?
Vždycky říkávám, že jsem tanečnice v důchodu. (smích). Tanec byl dlouhou a významnou částí mého života a určitě v něm i svým způsobem zůstane. Dnes je to ale už stejně tak dlouho ne-li déle, co se věnuji fitness nejen jako sportovec ale i kouč a také v tomto oboru už několik let podnikám. Martina Marková je tedy podnikatelka, se srdcem sportovce.
Na vaší cestě jste se jistě potkala s nějakými překážkami. Můžete nám prozradit jaké byly vyloženě ty životní zkoušky?
Životní cesty nebývají často jednoduché a mnohdy se nedají zkušenosti nebo prožitky přenést pouhým vyprávěním nebo pár větami. Česká Televize o mém životě natočila 2 díly dokumentu z cyklu o významných osobnostech „Nehasit hořím“ a pokračování, které mělo premiéru minulý rok „Ještě hořím“. Vypráví o peripetiích a těžkých rozhodnutí, které mě od taneční cesty přivedla až tam, kde jsem dnes.
Provázelo to spoustu pádů a vzletů. Od medailí a „slávy“ až po noci strávené v autě a nových začátků…
Jsem svým způsobem přesvědčená, že vždy může být líp, ale také hůř a je důležité se věcem vždy postavit čelem a nehledat vinu jinde…protože nakonec „já jsem strůjce“ toho, jak věci prožívám a konám.
Jaká je Vaše motivace se nikdy nevzdávat a jít si za svými cíly?
Chci od života víc, ale má to dvě strany mince. Pevně věřím v zodpovědnost za vlastní štěstí. Zároveň jsem ale tak trochu snílek, protože věřím v dobro a poctivost. Jsem za život, který vedu vděčná a jsem velmi spokojená. Stejně tak jsem k sobě upřímná – ve svém chování, přístupu a pocitech. Zároveň tlačím své hranice a sebe sama. Chci vědět, co dokážu! Chci se učit nové věci a zažít nové pocity. Chci být dobrý člověk, ale pořád je prostor růst a učit se z chyb, které přirozeně přicházejí a jsou součástí procesu zlepšení. Tvoří přirozenou rovnováhu.
Konám vždy ale tak, abych na sebe byla vždy pyšná. V těžkých situacích se vždycky zeptám sebe sama, co by v takové situaci udělal někdo, koho bych obdivovala? J
Nutím sebe sama být na sebe přísná. A potom se dějí skvělé věci.
Máte nějakou vidinu, kam až chcete dojít? Nějaký tajný sen?
Až když čtu tuhle otázku přemýšlím nad odpovědí a upřímně odpovídám, že tajný sen byl vždy přesně takový život, jaký mám teď. Můj životní partner je můj nejlepší kamarád, jsem milovaná a každý den miluji. Mám krásný vztah, veselého pejska, cestujeme, dělám práci, po které jsem vždy toužila a maximálně mě naplňuje. Jsem zdravá a můžu každý den dělat co mě baví a sportovat. Samozřejmě, že jsem ambiciózní a těším se na růst firmy, další pracovní a osobní příležitosti a výzvy, na to, až budu jednou maminkou a další věci…ale upřímně je to už nějakou tu chvíli, co se ráno probouzím s pocitem, jaký krásný život mám a jsem vděčná.
Jste známá nejen mediálně, ale i prostřednictvím již zmíněných sociálních sítích. Jaká je podle vás výhoda a nevýhoda být takto silně na očích?
To, že jsem známá, je asi silné slovo, ale děkuji Vám. Je to milé. Výhoda je, že je člověk pořád na očích a nevýhoda je, že je člověk pořád na očích. Něco, co je někdy skvělé je jindy zase trochu handikep. Záleží, v jaké situaci. Je jasné, že každý den člověk není hvězdně oblečený nebo v té nejlepší náladě, ale vždy jsem na své okolí slušná a mockrát jsem za to byla vděčná. Nikdy člověk neví, kdo ho „sleduje“
Jak se vyrovnáváte s negativními komentáři na Vaši osobu, pokud tedy nějaké jsou…
Upřímně se takové komentáře nebo lidé u mě moc neobjevují (ťukám). Já osobně neotvírám na svých sítích žádné dráždivá nebo krajní témata, nenavážím se do nikoho, ani neburcuji lidi k tomu, aby si vybrali jen jeden názor nebo cestu. Věnuji se tomu, čemu rozumím, posouvám fakta.
Na nic a nikoho si na svých sítích nestěžuji. Neustále si opakuji, že každý máme svých starostí a problémů dost, J tak proč by je měli lidé vidět a poslouchat ještě i u mě. Sdílím jen veselé věci a informace, které mohou pomoci v rámci mého vzdělání a okruhu, kterému se věnuji. Takové signály vysílám a takové lidi i na svůj profil přitahuji.
Upřímně jsou na mě lidé spíš naopak moc milí, a když je někdy potkám v reálu, mám pocit, že jsou to vlastně staří známí. Sledují mě třeba už několik let a mám pocit, jako bychom se znali už léta.
Snažím se nedělat rozdíl v komunikaci mezi lidmi na sítích a v reálu. Je velmi jednoduché vidět jen „čísla“. Ale upřímně je velmi hezké vnímat, že když lidem odepisuji, máme daleko osobnější vztah a pokud mě někdo konstruktivně zkritizuje tak, i když se mě to třeba i někdy dotkne, nakonec je fajn, mít vlastně zpětnou vazbu a poděkuji a zkusím na tom pracovat. Pokud mě někdo zhejtuje bezpředmětně a nesouvisle jen proto, že je to nenávistný člověk, ze zkušenosti vím, že nemá smysl se takovému člověku ani dál věnovat. Na každou odpověď bude donekonečna reagovat a stane se z toho nekonečná přestřelka názorů dvou cizích lidí, která většinou nevede k žádnému výsledku… a nakonec to člověka jen o to víc mrzí a místo toho, aby trávil čas s lidmi, které má rád nebo jinou milou aktivitou…věnuje svůj čas úplně cizímu člověku, který má radost, že vás může ubíjet svými nenávistnými názory.
Pokud je hejter velmi hrubý, většinou ho nemám problém „prostě“ zablokovat. Považuji svůj profil jako svůj osobní prostor a říkám si, že kdyby někdo přišel ke mně na návštěvu a začal by mi v předsíní nadávat, jestli bych ho taky pozvala dál…nebo ho prostě a jednoduše vyhodila…
Je nějaké poselství, které byste chtěla sdílet s ostatními? Nějaké moto či rada do života?
asi jen heslo #makeyourselfproud
Moc děkuji za milý rozhovor. LJM Foto ©archiv Martiny Markové