Národní divadlo TAKŽE ASI TAK

Janek & Natálka & kolektiv

„Ahoj národe. Musíme si o něčem promluvit. Nejspíš nás neznáš. Na tomhle jevišti stojíme poprvé. Ale chtěli bychom ti něco říct. Jasně, máš spoustu svých problémů. Ale tohle hoří. Tak chvilku poslouchej.“

Inscenaci připravil tvůrčí tým mladých amatérů pod vedením dua Janek & Natálka (režiséra Janka Lesáka a dramaturgyně Natálie Strýčkové Preslové) a profesionálů z různých oborů (režie, dramaturgie, scénografie, hudba, zvukový a světelný design).

Na vzniku inscenace se podíleli mimo jiné i teenageři z dětských domovů. Jejím hlavním tématem jsou představy veřejnosti o současných dětských domovech a lidech, kteří v nich žijí.

Dokumentárním sběrem autentických materiálů hledáme odpověď na otázku – odkud se berou naše utkvělé představy o něčem, o čem nemáme k dispozici žádné relevantní informace? Je tím, co je vytváří, společnost, školní osnovy z našich dětských let nebo třeba umění?

Hlavní cílovou skupinou, na kterou inscenace míří, jsou mladí diváci, pro které může být tato návštěva Národního divadla úplně jiným typem divadelního zážitku, protože k nim bude z jeviště promlouvat jejich vlastní generace. Světovým trendem v profesionální divadelní tvorbě pro teenagery je právě zapojení samotných mladých tvůrců do procesu vzniku inscenace, které může mít nesčetně různých podob. Protože jak můžeme najít témata, o kterých hrát teenage divákům, aniž bychom se zeptali přímo jich samotných?

Předpremiéra 31. srpna 2024
Světové premiéry 8. a 9. září 2024 na Nové scéně

Režijní a dramaturgické vedení: Janek & Natálka (Janek Lesák a Natálie Strýčková Preslová)
Lektorské vedení: Zuzana Kráľová
Výprava: Jana Hauskrechtová
Světelný design: Daniel Kozlík
Hudba: Jan Čtvrtník

Hrají:

Seba Abrahám, Johanna Cée, Anna Čiperová, David Holub, Karolína Lavičková, Petr Nykrýn, Eliška Slámová, Anna Tichá, Albert Valta, Kristýna Mia Zapadlová

Janek & Natálka o vzniku inscenace

Připravujete pilotní koprodukční projekt Činohry ND a ND Young. Mohli byste popsat, jak projekt vzniká a kdo všechno je v něm angažovaný?

Janek: Inscenace profesionálů ve spolupráci s mladými amatéry začínají být v zahraničí běžné. Zejména velké divadelní domy jsou ideálním místem, kde můžeš dát hlas generaci, která obyčejně nemá na těchto scénách svůj repertoár. V tvorbě pro teenage publikum dochází celosvětově k trendu, že než aby dospělý tvůrce tvořil teenage témata, je lepší, aby se obklopil partou mladých tvůrců a byl spíš mentorem projektu. Aby oni sami byli autoři díla, který hrajou svý vlastní generaci. Jen se to děje s profesionálním týmem a v profesionálním divadelním zázemí.

Vy jste tedy do projektu vstupovali bez předchozí vize toho, co budete dělat?

Janek: Na jaře minulého roku jsem v rámci ND Young dělal kurz režie, takže jsem měl možnost seznámit se s tím, co je to za lidi a jak fungují. Byl jsem z nich úplně na větvi, všechny bych je vzal lusknutím prstu na DAMU. Říkal jsem si, že s takovýma by to určitě šlo, ale napadlo nás s Natálkou, že pokud máme možnost půjčit jeviště teenagerům, aby tam udělali něco pro svoji generaci, bylo by možná zajímavý se zamyslet nad tím jakým teenagerům, jestli neexistuje nějaká sociální skupina, která se běžně k takové příležitosti nedostane. A napadlo nás oslovit teenagery z dětských domovů. Ani my sami jsme nic nevěděli o jejich světě, ale říkali jsme si, že mají možná odžito víc než hromada dospělých profesionálů.

Natálka: My jsme nemysleli, že s nimi budeme dělat téma děcáků, byli jsme připravení, že budeme dělat to, co z nich vypadne. Kdyby řekli, že chtěj dělat Maryšu, budem dělat Maryšu.

A co se dělo dál?

Janek: Spojili jsme se s řediteli a ředitelkami různých pražských domovů.

Natálka: I s nějakými organizacemi, které pro tyhle děti dělají různý tréninky dospělosti a finanční gramotnosti. Říkali jsme si, že to je super, že jsme něčím takovým měli projít i my. A pak jsme rozeslali výzvu a udělali konkurz.

Janek: Když jsme se s touhle partičkou setkali poprvé, hledali jsme různá témata, u kterých by jim začaly zářit oči. Čekali jsme, že nám to bude trvat tak měsíc dva, a hned první večer jsme ho našli. Když jsme se začali bavit o tématu dětských domovů, první, co jsme zažili, byly takové jejich až stand-upy o tom, jak se koukají lidé se zkušeností z děcáku na nás, co tu zkušenost nemáme. Dělali si z nás hroznou srandu a nám to přišlo fantastický. Být z děcáku je jakési stigma, stejné jako být diskriminovaný z jakéhokoliv jiného důvodu.

Natálka: I pozitivně diskriminovaný. Slyšeli jsme historku, jak dává paní ve vlaku někomu dvě kila, protože slyšela, že mluví po telefonu s někým z děcáku.

Janek: A jak je to štve, jak nechtějí lidem říkat, že jsou z děcáku, a vymýšlí si radši krycí historky. Jako bychom při zjištění, že je někdo z dětského domova, znervózněli, rozklepali se a nevěděli, jak se k takovému člověku chovat. Jejich jediná odpověď je – úplně normálně, prosím. Inscenace bude o jejich zkušenosti s námi. Na to konto jsme se rozhodli, že na jevišti nemají být jen děti z dětského domova, ty mají být hlavně tvůrčím týmem, a nakombinovali jsme tuhle partu s teenagerama, kteří děcákovou zkušenost nemají. Potřebujeme i hlas „mudlů“ nebo „gádžů“, jak oni říkají.

Přistihli jste se sami u nějakých stereotypů?

Natálka: Spoustu jsme jich slyšeli a spoustu jsme jich měli. Dokud jsme se do děcáku nepodívali, tak jsme ani moc nevěděli, jak to tam funguje. Byli jsme překvapený, že jsou tam rodinné skupiny, není tam obrovská jídelna, ale byty.

Janek: V první fázi jsme dělali rozhovory s různými lidmi z děcáků i mimo děcáky, právě abychom zjistili, jak široké je o nich povědomí, jak si je lidi představují, jak si myslí, že to tam vypadá. A zjistili jsme, že naše představa byla dost podobná té většinové.

Natálka: Představovali jsme si, že to funguje trochu jako v sirotčinci z 16. století.

Janek: Jako když koukáme na Olivera Twista. Objevuje se to v těch historizujících literárních a filmových dílech.

Natálka: Odtud pramení ta lítost, že jsou to chudinky v otrhaných košilkách…

Janek: … kterým někdo dává kejdu do mističky, a když se zeptají, jestli by si mohly dát víc, tak je zbičuje zlá jeptiška. Tak takhle už to úplně není.

Zdroj včetně @foto TZ, LJM